Kviz_šebrle_04.jpg

Roman Šebrle - atletický rekordman a vzor pro mnohé sportovce

Už několik týdnů hádají fanoušci 100 let českého sportu v kvízu na Facebooku podle fotek z dětství, o kterého známého sportovce se jedná. Tento týden jím nebyl nikdo jiný, než Roman Šebrle. Protože je zároveň ambasadorem projektu, poprosili jsme ho o rozhovor, kde mj. popisuje, jak se ke sportu dostal, kdo byl jeho největším vzorem či co ho nejvíce motivovalo k lepším výkonům.

Roman Šebrle spolu s dalšími ambasadory 100 let českého sportu, Kateřinou Neumannovou a Radkem Štěpánkem, na tiskové konferenci projektu.



Vedli Vás doma už od dětství ke sportu?

Táta byl velký sportovní fanoušek, maminka nikdy nesportovala, ale oba mě ve všem podporovali. 

Jak jste se tedy ke sportu dostal? 

Tělocvikář, pan učitel Josef Paštika, na základní škole v Rychnově mě přivedl k fotbalu, pak ke gymnastice, ale dělali jsme s ním všechny sporty. Na gymnáziu jsem začal dělat atletiku. To jsem trénoval v nedalekém Týništi nad Orlicí. 

Proč jste nakonec skončil u desetiboje, když jste se v dětství věnoval různým sportům? 

Atletika se mi vždycky líbila a desetiboj je pestrý, složený z více disciplín, takže je to lepší, než když trénujete třeba jen skok do dálky. Vždycky jsem se chtěl věnovat jednomu sportu naplno, takže na ostatní nezbyl čas. 

A jak to máte po skončení sportovní kariéry? 

Po desetiboji mě nejvíc bavil fotbal, teď se věnuji hlavně golfu. 

Roman Šebrle na golfu. Foto: Facebookový profil Romana Šebrleho



Pomohl Vám nějak fotbal v desetiboji? 

Desetibojaři se stávali nejvíc právě z fotbalistů. Rychlost a dobrá průprava jsou totiž hlavními předpoklady. Házení se dá natrénovat, ale rychlost a cit pro skoky musí mít člověk v sobě. 

Co bylo Vaším prvním sportovním úspěchem? 

Někdy asi v šesté třídě jsem získal zlatý odznak zdatnosti, což považuji za svůj první větší úspěch. To jsem ještě ani netrénoval, jen jsem jezdil po závodech na základní škole. 

Kdy Vás napadlo, že byste se mohl sportem živit? 

Zpočátku mě to vůbec nenapadlo, po gymnáziu jsem vystudoval bakaláře na Vysoké škole báňské. Když se mi začalo v atletice dařit, více jsem se jí věnoval a na fotbal a studium už nebyl čas. Kvůli vojenské službě jsem přišel do Dukly a díky výsledkům mi navrhli, abych se stal vojákem z povolání. 

Kdo pro Vás byl největším vzorem během Vaší sportovní kariéry? Platí to dodnes?

Neměl jsem vyložený vzor, který bych napodoboval či se mu chtěl vyrovnat. Spíše mě inspirovali naši skvělí atleti v čele s Emilem Zátopkem, ale hodně jsem se naučil třeba i od Honzy Železného, když jsem měl to štěstí, že jsem s ním alespoň zčásti závodil i trénoval ve stejný čas. 

Vítězství na Mistrovství světa v Osace v roce 2007. Foto: Facebookový profil Romana Šebrleho



Co Vás motivovalo k lepším výkonům?

Bylo to někde uvnitř. Byl jsem nesmírně soutěživý. Nerad prohrávám, stále se chci zlepšovat, nechci prohrávat. To vše dohromady je mou motivací.

Kdo pro Vás byl největším soupeřem?
Byli to všichni dobře připravení soupeři. V desetiboji je zajímavé, že každý máme silné jiné disciplíny, a tak se to podle toho střídalo. Když to vezmu v celkovém desetiboji, tak to byli třeba Američan Bryan Clay či Kazach Dmitrij Karpov, jinak oba moji velmi dobří kamarádi. Naštěstí jsem je ve svém nejdůležitějším závodě v životě na olympiádě v Athénách oba porazil.

Liší se podle Vás nějak sportovní začátky dnešních dětí od Vašeho mládí? 

Za mě bylo mnoho mladých nadaných a nadšených sportovců. Dnes jich je daleko méně a naopak hodně dětí se nehýbe vůbec. Co se týče tréninku, když chceš být dobrý, musíš makat, i když to bolí. 

Koho by Roman nominoval do kategorie NEJ rekord českého sportu či NEJ sportovní událost se můžete podívat v rozhovoru na youtube!

Tým 100 let českého sportu, 11.10.2018